středa 23. ledna 2013

Za protektorátu

jsem slyšel
německé noviny česky nadávat
a bavit a párat a transformovat
prcat a buzerovat
slyšel jsem dobře
jak jejich mužstva proškoleně panáčkovala
s udavači v posledních trenclích od Armaniho
zfetovaní tiskařskou černí
potištěným svědomím vyšlechtěným bezvědomím
tiskli jako když tiskne
v tajných špajzech mezi buřty historie
rozvrátili Československo do dvou Štátů
aby si ty nejřidší splašky post-humanity mohly uspořádat diskotéku
pro veksláky keťasy a prodavače hodinek
mezi katafalky národních hrdinů
jejichž jména by nedokázali ani správně opsat



pochodem vchod
to byla teprv svoboda! za budoucnost! za novou Evropu! jsme házeli bomby
na Bělehrad na Araby na beduíny pak na Peršany
abychom je nemuseli házet sami na sebe
vyhladili jsme celé vesnice
zamořili města
strachem

pochodem
vchod

říkali mi povolaní historici
vedle jiných povolaných historiků ti říhali své zápočty
za čárky za čajovou strusku ve virtuálním studiu
se skutečným mluvícím potkanem
když nadávali na husity a mlčeli
o Fučíkovi a Vančurovi a Černém a Kalandrovi
o Kosíkovi o Svitákovi úplně
pomluvili doktora Kriegela
nadávali mrtvým
odpařovali živé
ostatně Dubčekova smrt poučila každého
a Kohout s Vaculíkem splácejí svůj život dodnes
mezi psacími aktivisty
na plachtách protektorátního tisku
a ostatní
strach
spokojili se s tím že paralyzovali školy proudem ohebných blbů
takže nebyl důvod je zavřít

pochodem vchod

nebylo zato slyšet ani slovo o
nejlepších lidech mladé generace
protože chcípali na okraji společnosti
jestli se rovnou nepolili benzínem
jako Zdeněk Adamec z Humpolce
a další po něm
kdo shořeli neviditelným ohněm studeným jako metafora
aby měla kolaborace o čem státotvorně mlčet a
to hlavně! nedělat následovníky
uchránit mládí před jeho skutečnou elitou
nadělat z nich blázny
sociopaty extremisty idealisty z rozvrácených
rodin rozvráceného státu

slyšel jsem přijíždět
černá saka disciplinárního dozoru
na bílém koni
vjíždět hlavní branou duše
po slaných sarkasmech k podatelně úst

slyšel jsem se říkat
i ty sám dokaž
že nic nedlužíš
žes nikomu nic
že sám
nic

nikdo nezaregistroval tichou výměnu
lékořicových pendreků za teleskopické
přitom jejich chuť
nová receptura

tož pochodem slyšel jsem
že hladovým vystavěli lágry
pro ty kdo odmítají přijmout svoje místo v životě
a požrat se navzájem
pro ty hodnější zbylo ještě žrádlo odpadu a náhražek
na úřední příděl
kyselý chléb z čínských vlasů
a buřty jen vzdáleně
připomínající uzeninu jako neklamná známka blížící se fronty
kdo prošel pod okny kuchyně stal se vegetariánem
takže se radši těšili až nebude už nic
než kobylky červi a hmyz
v granulích a levnější zasyrova

a pod poklopem inverze jsem slyšel
dávících se miliónů kašel
výfukových plynů
popravčích automobilů inovativně obrácených plynem ven
jenom ti nejšťastnější z chudých dřeli pod opravdovou oblohou
na přežranou šlechtu
aby pak na úhledně zabalenou náplň aristokratických septiků
mohli stát dlouhé fronty
ušlapat se za úsvitu zlevněných státních svátků
a tohle byli ti nejšťastnější
o těch jsem slyšel pouze
šustit

zato kolaboranty jsem slyšel lepit denně
nejprve na zdi pak na lidi
titul: Nepřizpůsobivost!
vyřvávaný těmi germanizovanými zobáky
jako rozsudek
k neprodlenému vykonání
nucené práce
reflexní vesty a pak
koncentrák
pro chudinu hned vedle spalovny odpadků v Malešicích
a vzápětí přidali úředně
na každé pokladně jasný
a transparentní cejch žlutou
kartu místo peněz
tak aby to každý slyšel
a navrch přihodili
zákaz posedávání na obrubníku
zákaz zakrývání tváře
zákaz zastavení na ulici
pro pěšáky aby nepřekáželi jezdcům
dámám králů
okupantů
ale je pátý jezdec

neslyšel jsem žádné
politické hovory nebyly přísně zakázány
tedy na slušných pracovištích
ale protože červená karta v práci
byla předstupněm žluté bez práce
tedy porozumění
jsme přece jen
lidé souhlasíš příteli že
cože strach cože
příteli...?
no co bys neudělal za deset mega občane
s celou svou rodinou
pochodem!


ale nemůžu zapomenout na tu slepou uličku
mezi baráky v Osvětimi jeli jsme tam všichni na výlet
místo školy
kde prý věšeli ženské
tak aby se zvedl žaludek opravdu všem
prostě z toho jen že my ještě žijem
pouštěli nám o tom filmy
celý život průběžně a dokola
ta průvodkyně byla židovka a na bolesti si nestěžovala
ale fuj ty
vlasy všude cizí vlasy!
(když jsem jako dítě byl na prohlídce zámku
měl jsem studentku co nás prováděla
za princeznu
z toho zámku
po Osvětimi už nelze věřit na princezny)

ale pokračujem ve výkladu
ať to stihnem do zvonění komu tobě na nic se mě neptejte
venku přešlapovali lupiči z rozhodnutí soudu arizovali majetky
a rozdělovali si je na uzavřených dražbách
nadělovali příbuzným jak prezidenti
i kamarádům
musíme si pomáhat
tak se jmenoval hezký film o tom všem
točil ho ten režisér jak hrál v reklamě na nejvýhodnější úvěr
wir müssen zusammenhalten to věděli moc dobře
moc

jenže nakonec se vždycky najde nějaký kdosi
který zakňučí
děkuji za bolest děkuji

a z dálky to všechno jediný uvážlivý svorník s klasickým knírkem
či pár rodin kolem něj
mimochodem ten Hitler byl vždycky všude
naštěstí zbyl aspoň jeden kanál na přepnutí
s reklamou na revolučně účinné
hygienické potřeby

a církev moudrá všeobecná
platila regulační poplatky kus od kusu
třicet drobných za zdraví národa
žid od žida

to všechno jsem slyšel jak to bylo divné tisíckrát za sebou
a trvá to už tak dlouho že
už mi to přijde docela normální že
i strach a
vzhledem k tomu že odpor
und politische Gespräche
sind streng verboten
družstva seřadit!
pozor!
dnešní hodině třikrát
na zdraví
pochodem
na práce! na Madagaskar!
Sibiř! do plynu!

fronta se blíží
je třeba zpívat o lásce


Věnováno památce Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka.

Tvar 8/2012

Žádné komentáře:

Okomentovat